Omítka

Rozhodl jsem se pro sádrovou stěrkovou omítku, protože akumuluje vzdušnou vlhkost a má vytvářet zdravé prostředí. Sádrové omítky se nanášejí buď strojně - stříkáním, nebo ručně stěrkováním. Nezávisle na sobě mi zedníci ze dvou stavebních firem řekli, že stříkáním dělali jeden dům a sádru už nechtějí ani vidět. Ručně sádrovou omítku dosud nedělali. Při tom na netu se dá najít spousta informací, jak si tuto omítku lidé dělají svépomocí a s dobrým výsledkem.

Proto jsem si to nejprve zkusil sám. Zvolil jsem omítku Baumit Ratio slim, která je určená pro ruční nanášení a má z dostupných sádrových omítek nejhrubší strukturu. Podobá se klasickému štuku. Nanesl jsem si omítku v dílně a protože jsem zjistil, že celý dům by byl nad moje síly, pozval jsem zedníky. Vysvětlil jsem jim, že omítku pouze nastěrkují a zatočí filcákem, nechci to zbrušovat do hladka.

Z internetu jsem věděl, že u sádrových omítek je často problém, že se na omítce objevují obrysy tvárnic. Konzultoval jsem to tedy s technikem od Baumitu. Doporučil mi shodně s jejich návodem, zaplnit spáry mezi tvárnicemi sádrovou hmotou Uno red. Ta je určená pro silnější vrstvy. Zedníci by sice na tvárnicích nejraději viděli lepidlo s perlinkou, ale to jsem považoval za zbytečné.

Zedníci si přivezli svoje speciální kamna s terciálním spalováním :-) a pustili se do práce. Po dokonalém zaschnutí omítky jsem začal rozeznávat obrysy tvárnic :-( Uvědomil jsem si, že omítka poměrně brzy zaschla ve spárách a na plochách tvárnic zůstávala dlouho mokrá. Probírali jsme to se zedníkem a závěr je jednoznačný. Při filcování se v zaschlých místech vydřela zrníčka a omítka tam má jinou strukturu. Malováním by to mohlo zmizet - no snad ... když tak do módy zase přichází válečkování.

Asi by bylo zbytečné dávat na celou stěnu lepidlo a perlinku, ale kdybych pro zatření spár použil místo sádry cementové lepidlo které nesaje, nebyl by v savosti rozdíl mezi spárami a povrchem tvárnic a výsledek mohl vypadat podstatně lépe. Sádra ve spárách může být vhodná pro savé materiály (cihla, porobeton). Takže opět klasický problém - betonové tvárnice málo kdo zná, málo kdo je používá. Potom ani technik od výrobce neví, co to udělá :-(

Jediné co dopadlo v tomto ohledu dobře, byla dílna, kterou jsem si dělal sám, protože se mi povrch nedařil a přetahoval jsem to několikrát. Když zedníci viděli, jaký povrch jsem vytvořil, přetáhli to lepidlem a pak už byla omítka úplně dokonalá. Potom ještě dobře dopadla první stěna, kterou dělali zedníci v podkroví. Neodhadli dobu zavadnutí, skončila jim pracovní doba a druhý den to bylo zaschlé. Natáhli tam druhou vrstvu a ta byla perfektní.