Při stavbě mikrofonu jsem se snažil naladit anténní cívku L2 na maximální napájecí proud a myslel jsem, že tomu bude odpovídat i maximální vyzářený výkon. Maximum vyzářeného výkonu však odpovídá menší indukčnosti a také menšímu napájecímu proudu. L2 by měla mít cca 1 až 1,2 uH. Je možné navinout těsně 14 závitů drátu 0,3 mm na průměr 3 mm a zakápnout vteřinovým lepidlem. Cívka musí být umístěna kolmo na cívku L3 oscilátoru. Mikrofon potom bere cca 5 mA při 4,5 V.
U cívky L3 jsem musel příliš roztahovat závity a pro rozsah 85 až 90 MHz stačí 4 závity.
Kondenzátor C13 5,6p s varikapem KB109G (BB109G) dává zdvih stejný, jako rozhlasové stanice. Některé používají takovou kompresi, že ručičky indikátoru vybuzení připojeného magneťáku stojí na místě a spadnou až na konci písničky (pro porovnávání frekvenčního zdvihu dobré, i když jinak neposlouchatelné). Přijímač s keramickým filtrem a s keramickým rezonátorem v diskriminátoru toho ale zvládne cca o 5 dB víc, takže C13 může být 10 pF. Zvětšením zdvihu se zlepší poměr signál/šum.
Automatika regulace úrovně má zbytečně dlouhou časovou konstantu. C3 stačí 1M, potom je doba návratu z minimálního na max. zesílení 15 až 20 vteřin. Kondenzátor může být i keramický SMD.
Nesnažte se zvětšovat výkon vysílače vyšším napájecím napětím. Po připojení 9 V baterie tranzistor T2 moc dlouho nevydržel. Možná při lepším naladění antény, ale stejně to považuji za zbytečné. Těch 5 mW úplně stačí a alespoň tím nikoho nerušíte.
Jsou značné rozdíly mezi různými elektretovými vložkami