Zde se budou postupně objevovat některé fotky, o kterých se domnívám, že se mi alespoň trochu povedly.
Dříve, když bylo zvykem dělat černobílé fotky, jsem vysedával u zvětšováku a vymýšlel jsem, co s kterým obrázkem udělat. S přechodem na barvu se situace změnila. Dělat barevné fotky doma bylo neúnosně časově náročné a navíc s nejistým výsledkem. Proto jsem rezignoval a přešel jsem na fotky "konzumního typu", kdy jsem jen cvaknul foťákem a o zbytek se postaral minilab. Moje zásada "nikdy foťák s automatikou", jaksi brala za své. Expozici si sice nastavím jak potřebuju, ale pozitivní proces s menším expozičním rozsahem je řízen automatikou a minilab si z negativu vybere jen tu část světelného rozsahu, kterou uzná za vhodnou :-( takže na fotce stejně není to, co bych tam chtěl mít já.
Doba pokročila a přešel jsem na digitál, který jsem vždycky odmítal. Minolta A200 má se svými 8 megapixely rozlišení srovnatelné s kinofilmem a ani v dynamickém rozsahu není výrazně horší. Foťák po dědovi, s měchem a s negativem 6x9 je sice stále nepřekonatelný, ale v dnešní době opravdu není čas na vysedávání ve fotokomoře. Dělat fotky na počítači je pohodlí, kterému nelze odolat.
Pokud se fotky nevejdou na displej, přepněte si prohlížeč na zobrazení "celá obrazovka", na klávesnici F11. Zpět se přepíná též F11. Funguje to v Internet Exploreru i ve Firefoxu (ostatní prohlížeče jsem nezkoušel).
návrat na začátek stránky
návrat na bastlířský koutek
Je hezké koukat do očí třeba čmelákovi. Není tak jednoduché přiblížit se k němu ze správné strany, aby neuletěl a ještě mít dobré světlo. Ale občas se podaří.
Pár obrázků z Nymburka při večerní procházce okolo Labe.
kamenný most
|
kostel
|
nymburské hradby
|
elektrárna
|
Povodeň do Nymburka přišla 31.3. 2006. Nestalo se nic zvláštního, snad jen pár zaplavených sklepů. Labe bylo počátkem 20. století narovnáno a prohloubeno, tehdy se to dělalo za pomocí parních bagrů. Takže místo aby se voda rozlila u nás, protekla až do Ústí nad Labem, kde se zastavila o skály.
Okolo Labe vede z Nymburka do Poděbrad po obou stranách cyklostezka. Ta na pravé straně je starší, hrbolatá od kořenů stromů a jezdí se tam převážně na kole. Cesta na levé straně má ještě kvalitní povrch a tak je plná bruslařů. Na kole se tam dá jet jen pozdě večer, ale zase bez rizika že po tmě najedeme na kořen.
Značená cyklostezka je sice z Mělníka až do Chvaletic, ale ne všude je vyasfaltovaná, ne všude vede těsně u Labe a někde je to opravdu jen pěšinka. Ta naše z Nymburka do Poděbrad je nejlepší.
Jezero vzniklo blízko Labe těžbou písku a po obou stranách jsou slepá ramena Labe - zbytky meandrů původního koryta Labe. Do jezera pramení i minerálka, která vodu dlouho chránila před sinicemi. V posledích letech však teplo a intenzívní krmení ryb mělo za následek, že jezero bylo koncem léta zelené.
Uprostřed jezera zůstal ostrůvek vyhlášený za ptačí rezervaci. Ostatně celé okolí jezera je chráněná krajinná oblast. Na jezeře je i nuda pláž, přes kterou vede turisticky značená "naučná" cesta :-) . Dříve se nudisti rozčilovali, teď je to už každému jedno.
K jezeru a do lesů v okolí se chodí nejen v létě, ale po celý rok. Zatím co v létě jsou všichni naložení ve vodě, na podzim sedí u vody a koupou jen háček se žížalou :-) Jezero je krásné v každém ročním období.
Jednou v zimě jsem jezero přešel na běžkách a takových turistů tam bylo víc. Rybářka tehdy vypadala jako vysokohorská chata. Všude zapíchané lyže a uvnitř všichni pili čaj s rumem - je vidět že praví sportovci nevymřeli :-)
Měl jsem sice fotky ze všech ročních období, ale znáte to. O zálohování dat se člověk začne starat až po havárii disku :-( . Ale snad zase bude sníh a povede se něco nafotit.
V lese se dá na podzim vidět spousta krásných věcí a chodí se sem nejen na houby. Blízko jezera je také slepé rameno Labe, kde ve stojaté vodě žije mnoho chráněných živočichů. Předpokládal bych, že chráněné oblasti by měly být původní, přírodou vytvořené a měli bychom je chránit, aby v původním stavu zůstaly i pro příští generace. Nic z toho tady neplatí. Tůňky vznikly jako zbytky původního koryta při bagrování Labe začátkem 20. století. Ve stojaté vodě žijí jiné rostliny a jiní živočichové než v původním Labi. Navíc pískové břehy jezera se pomalu sesýpají a je jen otázka času, kdy se jeho voda s těmito jezírky propojí. Tak co vlastně chráníme a proč? Snad jen že rádi něčemu věříme a nebo že je to hezké.
Do Kroměříže jezdím každé jaro na Fonorallye, tradiční soutěž Českého fonoklubu. Když se za CK monarchie rozhodovalo, jestli hlavní železniční trať povede přes Přerov nebo přes Kroměříž, zvítězil Přerov. Proto Kroměříž zůstala jako město nedotčené průmyslem, s historickým a památkově chráněným historickým centrem, se zámkem a rozlehlými zahradami.
radnice
|
náměstí - radnice
|
náměstí - zámek
|
podloubí
|
zámek
|
zámek
|
Květná zahrada - info
|
Květná zahrada
|
Květná zahrada
|
Květná zahrada
|
Květná zahrada
|
Květná zahrada - skleník
|
Už tradičně v Nymburce proběhly slavnosti Postřižinského pivovaru. Na dvoře pivovaru se vystřídalo několik kapel, pořad uváděla Haidi Janků. Byly tam stánky nejen s pivem, nechyběl ani historický vláček. Zúčastnila se i část klubu KPP :-)
piv01
|
piv02
|
piv03
|
piv04
|
piv05
|
piv06
|
piv07
|
piv08
|
piv09
|
piv10
|
piv12
|
piv13
|
piv14
|
piv15
|
piv16
|
V rámci cyklistického výletu v červenci 2009 jsem si prošel i Prachovské skály. Bylo to jen pár dní po vichřici, kus cesty po červené byl uzavřený pro spadané stromy. Dobrá zpráva je, že skály vítr neodfouk a stále stojí i šikmá věž :-)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V rámci cyklistického výletu v září 2009 jsem se podíval i na Želivku v bývalých (původních) Dolních Kralovicích. V době, kdy se přehrada napouštěla a vesnice byla již dávno srovnána se zemí, tady fungovalo detašované pracoviště Institutu hygieny a epidemiologie. Později laboratoř přešla pod krajskou hygienickou stanici, až po roce 1989 byl provoz ukončen. Z přehrady se pravidelně odebíraly vzorky vody a dělaly se rozbory. S tátou, který učil na poděbradské elektrofakultě, jsme tady v letech 1970 až 1980 dělali zařízení pro měření parametrů vody s rádiovým přenosem dat. Já jsem se na tom tehdy podílel jako student formou brigád.
Nyní ze všeho zbyly dva domy, postupně zarůstající divokou vegetací. Pod trávou se dá najít silnice k vodě a bývalá železniční trať pod mostem.
Našel jsem i pár starých fotek z doby, kdy to celé fungovalo. K pracovním dovednostem mimo jiné patřilo řídit různé motorové lodě a chytat ryby. Když jeli esenbáci na motorovém člunu chytat rybáře - pražáky, táhli za sebou čeřen. Aby byly rybičky jako návnada na štiky, nebo večer na candáta. Z ryb v přehradě byly (a nejspíš ještě jsou) převážně štiky. Protože čistí vodu, byly do přehrady uměle vysazeny. Připravovali jsme je na spoustu způsobů...
U Opatovic, mezi Hradcem Králové a Pardubicemi, jsou velké pískovny a v důsledku jejich činnosti vznikají rozsáhlá jezera. Tři jezera jsou těsně vedle sebe, oddělená jen úzkým břehem s cestou. Během mnoha let zarůstají břehy rákosem, stromy a křovím. Mezi tím jsou vyšlapané cestičky do vody.
V jarní podvečer je všude slyšet zpěv ptáků - kosi, kukačky a rákosníci.
Toho rákosníka si můžete i poslechnout.
Tento bývalý vápencový lom se nachází u Mořiny, blízko Berouna. Vstup do lomu je nebezpečný a prý tam každý rok někdo přijde o život. Přesto tam lidi chodí a bylo jich tam tolik, že jsem koupání v čisté vodě také neodolal. Přes to že prvních asi 10 metrů se leze po laně, byli dole lidé i s malými dětmi a dokonce se psy.
Do Malé Ameriky jsem nakouknul jen z vrchu. Lom je sice úplně nepřístupný, ale dole je vyšlapaná cesta, ohniště a dva mladíci se tam zrovna opalovali. Trempové asi vědí, kudy...
Krásný květnový víkend a něco málo z Kokořínska
Na vojně jsem byl v Popradu a do Slovenského Ráje to bylo kousek. Vlakem do zastávky Letanovce a dál přes cikánskou vesnici na Kláštorisko. Fotky jsou z roku 1981 a některé z roku 1984, když jsem tam byl znova s partou a na Kláštorisku jsme měli stany. Dnes už to tam možná vypadá jinak, možná se ty žebříčky tolik neviklají jako tenkrát.
Výlet do Slovenského Ráje na konci července 2013, ubytování v chatičce v osadě Košiarny Briežok. Chatka na kraji lesa je malá, jednoduše zařízená, ale je tam vše potřebné. Je to trochu dál od Kláštoriska, trochu jsme neodhadli vzdálenosti. Vraceli jsme se v půl jedenácté večer a bez baterky. Ještě že svítil měsíc. Druhý den byl proto odpočinkový, Dobšinská ledová jeskyně a termální bazény ve Vrbově.
O hospodě na Kláštorisku jsem si přečetl né příliš hezké věci. Je to psané už v roce 2008, tak jsem byl v klidu. Přece se to dávno muselo změnit ... nezměnilo :-( Hospoda neudržovaná snad od doby socialismu, guláš nic moc za 7 euro. Asi že v okolí není konkurence?
V ledové jeskyni jsem očekával spoustu ledových krápníků - rampouchů. Byly tam, ale až na konci. Jinak byly všude jen spousty ledu.
Srpen 2013, cesta vlakem do Vrchlabí a pak zpátky na kole podle Labe. První den jsme chtěli dojet k přehradě Les království, nakonec jsme spali zase ve Vrchabí. I tak jsme za ten den ujeli 50 km v náročných kopcích. Druhý den z Vrchabí 100 km do Bohdanče, až do Hradce se jede většinou z kopce a po asfaltu. Za Hradcem jsme se od Labe odchýlili a jeli okolo jezer a Opatovického kanálu. Na Labskou jsme se dostali zase ve vesničce Břehy.
Už za Hradcem Králové asfaltová idylka skončila. Kde se nejelo po silnici, jelo se po polních cestách. Takhle se jede až do Kolína, kde se nám také podařilo úspěšně zabloudit. Asfaltová cyklostezka zatáčí od Labe okolo hřiště, jen tam chybí značení. Dál ale stejně vede dle mapy jen nějaká pěšina, tak jsme jeli do Velkého Oseka po asfaltové cyklostezce vedle silnice. Dál až do Nymburka už zase pokračuje asfalt podle Labe.
V podzimních mlhách toho není moc vidět, ale občas přece něco.
Červené hromnické jezírko vůbec nebylo červené, spíše do zelena. Ale třeba je to na podzim jinak. Berounka kousek nad Šlovickým mlýnem při pohledu z jediného kopečka, který na cestě u řeky je.
Ohňostroj letos trval 20 minut a již tradičně byl hezký.
Kokořínsko pro změnu z druhé strany, od Mělníka.
Fotogalerie byla vytvořena pomocí programu XnView.