Časový kód DCF77 je šířen v pásmu dlouhých vln, kde je zaručeno stabilní šíření přízemní vlny i za obzor. Proto je signál zachytitelný přibližně do vzdálenosti 2000 km od vysílače ve dne i v noci.
Nevýhodou dobrého šíření je též šíření rušivých signálů, např. od vzdálených bouřek, nebo od průmyslové činnosti. Převážná část rušení má však místní charakter. Krátkodobé rušení lze eliminovat použitím vhodného software v přijímači. Vliv trvalého rušení však lze potlačit pouze použitím kvalitního přijímače a jeho vhodným umístěním.
Časové značky jsou vysílány s poměrně strmými hranami, které lze detekovat s přesností lepší, než 0,1 ms. To však předpokládá použití přijímače s šířkou filtru alespoň 5 KHz. Ve většině případů se taková přesnost nevyžaduje a stačí, když filtrem projde značka dlouhá 100 ms. Úměrně k snížení šířky pásma se sníží i šumový výkon a rušení na vstupu přijímače. Pro přenos 100 ms značek stačí šířka filtru pouze 10 Hz, což je přibližně 1000x méně, než má běžný rozhlasový přijímač. Vysílač DCF77 s vyzářeným výkonem 30 KW má potom přibližně stejný dosah, jako by měl rozhlasový vysílač s výkonem 30 MW. Tomu odpovídá i jeho velký dosah.
Na selektivitu přijímače DCF jsou kladeny poněkud jiné požadavky, než např. na selektivitu rozhlasových přijímačů. Zatím co frekvenční spektra rozhlasových stanic na sousedních kanálech se téměř dotýkají a kvalitní přijímač musí být schopen sousední kanál potlačit, dlouhovlnné pásmo je relativně prázdné. Vysílač DCF77 zabírá pásmo cca 5 KHz, kde v celé Evropě nic dalšího nevysílá. Pokud z tohoto pásma využíváme pouze 10 Hz, selektivita přijímače slouží v podstatě pouze pro omezení spektra šumu a rušení.
Dnes snad všechny DCF přijímače používají jako selektivní prvek krystal. Úkolem filtru je propustit užitečný signál (nosný kmitočet a dvě postranní pásma po 5 Hz) a potlačit všechny ostatní kmitočty. U jednoduchých přijímačů s jedním krystalem má filtr průběh znázorněný na obrázku (plná čára), dvoukrystalový filtr je znázorněn čárkovaně.
Pro dostatečně rovný průběh (cca 1,5 dB) v propustném pásmu má jednoduchý rezonátor šířku pro pokles 3 dB 15 Hz a u dvoukrystalového filtru vychází šířka každého rezonátoru 20 Hz. Při větším poklesu na krajích pásma dochází k snížení hloubky modulace a k zmenšování rozdílu mezi krátkou (0,1 s) a dlouhou (0,2 s) značkou a tím k zhoršení čitelnosti signálu.
Pokud uvažujeme rušení signálu kontinuálním spektrem (např. šum), pro potlačení rušení je rozhodující poměr plochy křivky a tím propuštěného šumového výkonu k ideálnímu stavu, kterým je obdélníková křivka s šířkou pásma 10 Hz. U jednoduchého rezonátoru je odolnost proti rušení zhoršena přibližně o 6 dB, u dvojitého o 4 dB. Ve skutečnosti je odolnost mnohem horší, protože část širokopásmového signálu prochází přes paralelní kapacitu krystalu a kompenzace této kapacity ve struktuře přijímačového obvodu je pouze přibližná. Výsledkem je obvykle potlačení přenosu širokopásmového rušení o 25 až 30 dB u jednokrystalového filtru a 50 dB u dvoukrystalového. Šířka pásma, ve které je rušení přijímáno, je potom omezena pouze rezonancí feritky (obvyklá šířka 1 KHz pro -3 dB).
Na rozdíl od přijímačových obvodů, jejichž topologie je navržena pro dva oddělené krystalové rezonátory, antény FA1 a FA2 obsahují dvoukrystalový filtr jako vázané rezonátory s mírně nadkritickou vazbou.
Filtr má jen minimální potřebnou šířku pásma a teoretické potlačení širokopásmového šumu (počítané z tvaru křivky) je o 2 dB horší, než odpovídá ideálnímu průběhu. Nepřesností kompenzace kapacity krystalů je útlum mimo propustné pásmo omezen na 50 až 60 dB. Filtr antény mírně zvedá postranní pásma a v kombinaci s filtrem přijímače vytváří v propustném pásmu přibližně rovný průběh s dobrou selektivitou.
Častým zdrojem rušení, především v obytných budovách, je televize. 5. harmonická řádkového kmitočtu je od DCF vzdálená 625 Hz a tento kmitočet je v rušivém spektru nejsilnější. Televize často vyzařuje mimo rozkladových kmitočtů i video signál, takže rušivé spektrum se mění podle obrazu a při pohybu obrazu mají spektrální čáry násobků snímkového rozkladu svá postranní pásma. Záznam z přijímače DCF-M v režimu BFO, anténa s šířkou pásma 2 KHz, je zde a na obrázku je část tohoto spektra.
Spektrální čáry snímkového rozkladu jsou od sebe vzdálené jen 50 Hz a jedna leží přímo na přijímaném kmitočtu, takže toto rušení nelze odfiltrovat. 5. harmonickou řádkového kmitočtu však kvalitní přijímač odfiltruje. Počítačové monitory ruší podstatně méně jednak proto, že jsou lépe stíněné a také protože harmonické snímkového kmitočtu jsou od sebe dál (snímkový kmitočet obvykle 85 Hz a víc) a obvykle se netrefí přímo na přijímaný kmitočet.
Při detekci AM signálu nastává vlivem rušení posuv rozhodovací úrovně detektoru v závislosti na tom, zda je rušivý signál ve fázi, nebo v protifázi s nosnou přijímaného signálu.
Maximální úroveň rušivého signálu, kdy je ještě značka přečtena, je teoreticky polovina rozdílu mezi úrovní jedničky a nuly, tedy 37,5 % úrovně nosné. Prakticky při tom dochází již k neúnosné změně délky značky na výstupu detektoru.
Předpokládejme u přijímače s filtrem vyššího řádu, že tvar 100 ms značky za filtrem se bude podobat části sinusovky s kmitočtem 5 Hz a že pro správné vyhodnocení může být délka značky v rozmezí 60 až 140 ms. Potom je maximální úroveň rušivého signálu pro zachování čitelnosti jen 30 %, tedy cca -10 dB. To už je ale na hranici čitelnosti, takže pro bezpečné přečtení signálu by měl být poměr signál/šum minimálně 15 dB.
Pokud záleží více na parametrech než na ceně přijímače, je výhodné použít přijímač se synchronním detektorem. Zatímco na běžném diodovém detektoru se posčítají všechna napětí, synchrodetektor potlačí složky kolmé na fázi nosné přijímaného signálu. Tím klesne šumový výkon na polovinu a citlivost přijímače vzroste teoreticky až o 3 dB. Další výhodou synchrodetektoru je, že na jeho výstupu jsou pouze produkty směšování a rušivý signál s rozdílným kmitočtem se již neprojeví stejnosměrným posuvem napětí, ale pouze rozdílovým kmitočtem. Dolní propust zařazená na výstup synchrodetektotu má stejný efekt, jako zvyšování počtu rezonátorů před detektorem. Synchrodetektor je použit v hodinách DCF-1R firmy PIK, které slouží pro generování rozhlasového časového znamení.
U integrovaných přijímačů, kde je za detektorem komparátor, často bývá úroveň komparace nastavena nepřesně a tím vzniká telegrafní zkreslení. Přijímač časové značky prodlužuje, nebo zkracuje a tím klesá odolnost proti rušení. Tento problém se u většiny přijímačů neřeší vůbec. Hodiny DCF-1R mají úroveň komparace nastavitelnou trimrem a hodiny Vaelektronik kompenzaci zkreslení provádějí programově. Zjišťují se délky časových značek a rozdíly mezi nimi. Stanoví se průměrná délka kratších a delších značek a rozhodovací úroveň.
Zásadní vliv na parametry přijímače má jeho anténa. Prakticky u všech vyráběných přijímačů se používá feritová anténa. Její zisk je závislý na rozměrech, na permeabilitě materiálu a také na rozložení vinutí vzhledem k délce feritky. Kvalitní feritka délky 150 mm z materiálu s vysokou permeabilitou (např. drážkovaná z hmoty H7 - Pramet) a s vinutím rovnoměrně rozloženým po celé délce má zisk -85 až -90 dB. Krátké feritky používané v malých DCF modulech mají zisk podstatně nižší. Tato hodnota se na první pohled zdá být velmi špatná. Na kmitočtu 77,5 KHz však nad tepelným šumem převládá atmosferický šum, jeho hodnota je až 90 dB. Při použití lepší feritky se s přijímaným atmosferickým šumem dostaneme nad úroveň šumu vstupu přijímače a další zvyšování zisku antény už nemá význam. To však platí jen pro otevřený prostor. Uvnitř budov je zeslaben jak užitečný signál, tak i atmosferický šum a kvalitnější anténa se využije. V budovách ale obvykle vzniká rušení, které se šíří především po elektroinstalaci, takže citlivý přijímač je potom zbytečný a důležitá je především jeho selektivita.
Možností, jak signál z přijímače dekódovat, je celá řada. Nejjednodušší programy uváděné kdysi v příručkách o programování jednočipů čekají na náběžnou hranu značky, změří její délku a po jejím končení a odčasování pauzy 0,8 sec čekají na další značku. Pokud je značka v rozmezí 60 až 140 ms, bere se jako 0 a při délce 160 až 240 ms je to 1. Zásadní nevýhodou takového programu je závislost posunu dekódovaného času na chybě při vyhodnocení náběžné hrany té značky, po které se přepisuje autonomní čas dekódovaným časem z přijímače. Mnohem lepší výsledky dává dekodér, který průměruje náběžné hrany vteřinových značek pomocí PLL. Mimo podstatně přesnější synchronizace času se zmenší rozptyl délek vyhodnocovaných časových značek na polovinu (vadí jen rozptyl sestupné hrany, náběžná je definována přesně) a přijímač je odolnější proti rušení. Jako jednu z kontrol platného signálu lze využít i test, zda náběžná hrana přišla v požadované toleranci.
Vyhodnocení pokračuje dekódováním jednotlivých časových údajů. V signálu je vysílána parita (jednobitový kontrolní součet) pro minutu, hodinu a datum. Pomocí parity je možné detekovat všechny jednoduché chyby a polovinu vícenásobných chyb. Pro další kontrolu lze využít kontrolu definičního oboru čísla. Vysílaná čísla jsou dekadická a nesmí být překročena jich maximální velikost. Touto kontrolou lze dále snížit počet nedetekovaných chyb přibližně na polovinu. Některé dekodéry též na základě kontroly minimální a maximální délky značky vyřazují nevyhovující data jako neplatná dříve, než se začnou provádět další kontroly.
Největšího zabezpečení časové informace lze dosáhnout porovnáváním několika následujících časových informací. Už při třech čteních je možné získat věrohodnou časovou informaci. Je též výhodné při inicializaci počet ověřování snížit. Počet ověřování se volí podle požadovaného stupně zabezpečení dat a též s ohledem na sílu ostatních kontrol použitých při dekódování.
Vyhodnocovat celý časový kód najednou je sice jednodušší, ale z hlediska spolehlivosti nevýhodné. Při jedné chybě během minuty se všechna čtená data označí za neplatná, zatímco při čtení rozděleném ma minuty, hodiny a datum jsou dílčí datové bloky podstatně kratší a tím i odolnější proti chybám. Při skládání časové informace lze použít části zachycené v různých minutách. Právě tento princip používají naše přijímače.